Toto jsou mé osobní články. Je to můj pohled na svět, proto píši zde a ne jinde.
Cílem není maximální čtenost. Stačí čtenost.
JAK JSEM PSAL DOPIS DO PSP
(únor 2022)
Vážená paní místopředsedkyně,
přidávám se patrně k docela dlouhé řadě dalších, kteří Vám v těchto dnech píší a obracím se na Vás, jako na zástupce nás občanů, abych vyjádřil svůj názor. Velmi zjednodušeně se dá říci, že žijeme v prapodivné době a prapodivném světě. Jednoho z nejlepších světových tenistů současnosti a možná i historie, zdravého a schopného hry nepustili nejen na samotný turnaj, ale ani do země s odkazem na povinné očkování proti pandemii a to v době kdy WHO uvažuje o jejím ukončení.
Na tentýž turnaj byl rovně, pro klid, zakázán vstup v tričku s nápisem, který nebyl ani vulgární, ani dehonestující či jinak závadný a vůbec se netýkal země či kontinentu, kde se turnaj odehrával. Týkal se lidských práv na druhém konci světa.
V zemi odkud ona pandemie vzešla a na kterou zmiňované nápisy upozorňovaly se připravuje jiná významná sportovní akce. Nepanují zde pro ni sice vůbec vhodné přírodní podmínky a sportovci jsou nuceni si na svá mobilní zařízení instalovat speciální aplikaci o které panují pochybnosti. Vlastní země i v této souvislosti sportovce vybavují pokyny ohledně kyberbezpečného chování a zároveň hledají diplomatické cesty jak se od celé akce distancovat a přitom zachovat klid na všech stranách, což není jistě jednoduché...
JAKO BY TO BYLO VČERA
(leden 2022)
Jakoby to bylo včera, zdá se. Život byl takový šedivý, bez velkého vzrušení. Nikam se nemohlo, nic nebylo, na všechno se stály fronty a na hranicích byly zátarasy.
Jako by to bylo včera. Vlastně to bylo včera. Šel jsem do toho velkého obchodního domu, který býval chloubou té doby. Poslední patro je zde, zcela příhodně, vymalováno šedivou barvou. A k mému překvapení fronta. Pěkně spořádaně čekající občané chtiví dávek zdraví a bezpečí. Instantní bezpečí v ampulkách. Za jedno píchnutí vykoupení na pět měsíců. Nebo méně?
|
WIMBLEDON léto 2021
Ježkovy oči, to jsou rány, všichni křičí, nás to zničí. Táhne to sem ze západu, hygiena je bez nápadu. Delta mutace prý není žádná legrace. Je mi líto Británie, to je ale litanie. Vidím ostrov utrpení, jemuž pomoc není. Ale hleďme ve Wimbledonu, míček letí, divím se tomu. A v ochozech diváci se tísní, zdá se, nejsou v tísni. Bez roušek usrkávají Moeta, zase naletěl poeta, na ty blbý zprávy. |
NEMĚLI BYCHOM VYVĚTRAT? (srpen 2021)
Pod pokličkou se nedá žít. Ne moc dlouho. Jsou-li živé organismy uzavřeny delší dobu pod pokličkou, prostě se zapaří, zasmrádnou, začnou se objevovat bakterie a nastartuje se proces zahnívání. Je to ověřené a nevyhnutelné. Prostě pod pokličkou se dlouho žít nedá. My tady tak už delší dobu žijeme. Řadu měsíců konkrétně. I proto jsme pocítili potřebu pokličku nadzdvihnout a zhluboka se nadýchnout. Někam vyrazit. Někam, kde není zapařeno.
|
ČERNÍ JEZDCI
Určitě to sami znáte. Máte někde doma vystavené staré fotografie, chodíte kolem nich a někdy, občas, se zastavíte a zadíváte se na ně.
A možná krátce zavzpomínáte. Nic víc.
Takové fotografie jsou určeny pro výzdobu Vašeho domova, nebo kanceláře či pokoje na studentských kolejích. Jsou jakýmsi doplňkem Vašeho života.
Kromě nich ale existují i další fotografie. Jsou někde zastrčené, zapadlé.
Ale, když je náhodou, po letech, například při úklidu objevíte, skutečně se zasníte.
Posadíte se a díváte se na tu svoji dávnou minulost a přitom všechno, co fotografie ukazuje, se vám zobrazí jako by to bylo včera.
A nejen to, co je na obrázku vidět, ale všechno, co s tím momentem souvisí dlouho před ním a možná i dlouho po něm. Žene se vám to hlavou a vy jste schopni, civíce na fotografii, zůstat sedět v garáži, nebo na půdě, nebo kde jste ji našli, celé odpoledne.
Civět a vzpomínat.
KDE SLUNCE NEZAPADÁ - KOLEM ŠVÉDSKA DO LAPONSKA
(podzim 2019)
Když jsme se minulý rok rozhodli vyrazit na sever, nebylo pochyb, kam to bude. Před několika lety jsme projeli placaté Dánsko (CCC -4/2016 ) a dříve než se odhodláme do rozeklané a drsnější přírody Norska, přišlo nám pozvolně se zvedající Švédsko, alespoň z našeho pohledu, logickým přechodem. Čtyři týdny na cestě, celkově 7000 km a okruh kolem Švédska, to byl výsledek našeho výletu. Jestli chcete, můžete se na to, ve zkratce, juknout (podívat?) spolu s námi.
DO KRÁLOVSTVÍ ŠŤASTNÝCH LIDÍ
Dánské království je země jednoho z největších pohádkářů, jednoho z největších a nejznámnějších astrologů, jedné z nejznámnějších stavebnic na světě a údajně nejšťastnější země nějšťastnějších lídí (to mápotvrzovat hned několik nezávislých průzkumů současně). Jestli nic z toho, tak alespoň skutečnost, že v Dánsku to není odnikud k moři dál než 50 km by mohlo být dostatečným lákadlem pro návštěvu. Jenže, jak zaznělo na jedné internetové diskuzi, kterou jsme pročítali, proč se zdržovat v zemi, kde nejvyšší kopec má171m nad mořem, když Švédsko a Norsko jsou za rohem? Proč? Ta otázka nám rezonovala tak dlouho v hlavách, až jsme si řekli, že pojedeme do Dánska. Přišlo nám to, alespoň z dálky, jako dobrý nápad, jak prozkoumat něco, co se dá nazvat přechodem mezi evropskou pevninou a Skandinávií.